ZAČÁTEK PRÁCE, PŘEDVÁLEČNÉ OBDOBÍ (DO ROKU 1945)

Vznik sboru Českobratrské církve evangelické v Praze - Horních Počernicích je svázán s aktivitou členů libeňského sboru. Evangelický sbor v Praze - Libni byl založen v roce 1922. Kazatelská stanice sboru v Libni byla v Horních Počernicích zřízena v lednu roku 1932. Do působnosti kazatelské stanice byly zároveň přiděleny obce Chvaly, Svépravice, Satalice, Vinoř, Xaverov, Čertousy a Sychrov. Bohoslužby se konaly po dohodě s řídícím učitelem Slabým v obecní škole ("na zámku"). Bohoslužby byly jednou měsíčně, zpočátku nepravidelně. Současně se začalo s vyučováním dětí v nedělní škole, leč také nepravidelně. Ustavující bohslužby vedl farář libeňského sboru bratr Vladimír Jehlička, který pak H. Počernice administroval. Obětavostí členů kazatelské stanice bylo opatřeno i harmonium k doprovázení písní. Bohoslužby byly zpočátku dopředu oznamovány osobními pozvánkami a plakáty, později již jen vylepováním plakátů. V roce 1933 bylo na návrh bratra faráře Jehličky ustanoveno, že nedělní škola bude pravidelně vždy před začátkem bohoslužeb. Vésti nedělní školu se uvolila sestra Šlechtová v jejich soukromém bytě. Byla vykonána sbírka na Jeronýmovu jednotu s tím, že zároveň bude stanice žádat o příspěvek na stavbu budovy. Po odmítnutí další nabídky (1934) pronájmu místnosti, tentokrát od sestry Váňové, byl dán návrh na rozpis čtyřleté sbírky určené na zakoupení stavební parcely pro stavbu modlitebny. Bohoslužby se začaly konat čtrnáctidenně: jednou za měsíc za účasti faráře Jehličky ve škole, mezitím jednou za měsíc pod vedením br. Filipiho v bytě u Trávníčků. Organizace vánoční nadílky (1934) se ujaly sestry Hladíková a Makovská. Od roku 1934 se konala nedělní škola u Hroudů v tehdejší ulici Čs. Legií, dnes Třebešovské. Nedělní školu vedli manželé Makovských, u nichž v bytě se později také nedělní škola konala. V létech čtyřicátých pak sbor zakoupil parcelu pro stavbu, kde nyní sborový dům stojí. Parcela prozatím sloužila jako zahrádka, neboť nebyly finanční prostředky ani nebylo v té době možné získat stavební povolení. Pozemek byl rozdělen na tři díly, které využívali členové sboru Smlsalovi, Tichých a Dvořákovi k pěstování zeleniny a ovoce. Obětavý bratr Makovský zde vykopal studnu, ze které se dosud čerpá užitková voda pro sborový dům.

PO VÁLCE AŽ DO ROKU 1990; VZNIK SBORU

Po válce se věřící zprvu scházeli v sirotčinci na Chvalech, ale jen krátkou dobu. Pak se bohoslu&# ;by konaly v Horních Počernicích "na zámku" (tehdy sloužil jako škola) jednou měsíčně, a to odpoledne. Protože "na zámku" měla pravidelné bohoslužby každou neděli Církev evangelická metodistická, zúčastňovali se členové ČCE i těchto shromáždění. Společně se scházela jednou týdně také mládež. Po roce 1948 se ironií osudu podařilo vyřešit problém shromažďování. Za vlády komunistů nebylo možno se scházet ve škole jako dříve. Naskytla se však možnost konat bohoslužby v čalounicko - sedlářské dílně bratra Smlsala, kterému komunisti zakázali provozovat živnost. Nabídl tedy dílnu sboru. Sbor velmi rád tuto nabídku přijal, svépomocí dílnu adaptoval, a tak začala po válce opět samostatná sborová práce. V roce 1950 byl udělen souhlas ke zřízení farního sboru Českobratrské církve evangelické se sídlem v Horních Počernicích. K duchovní správě byly zároveň přiděleny tyto obce: Chvaly, Svépravice, osada Xaverov, Satalice, Vinoř, Radonice, Dolní Počernice, Kyje, osada Aloisov, Hostavice, Šestajovice, Jirny s osadou Nové Jirny. O rok později (1951) byl na sboru instalován bratr farář Václav Velkoborský. Působil zde 9 let až do své smrti. Za působení faráře Velkoborského se práce ve sboru utěšeně rozběhla. Konala se pravidelná shromáždění, nedělní škola, scházela se mládež, pracoval pěvecký kroužek, probíhala konfirmační cvičení, křty atd. Mezidobí, kdy byl sbor neobsazen (1960 - 1962), se zde ve službě střídali mladí vikáři Bl. Hájek, Fr. Potměšil, P. Filipi, vypomáhal rovněž prof. Jan Heller. V letech 1962 - 1969 působila na sboru sestra vikářka Molnárová. Bydlela v podnájmu u Váňů i se svou nově narozenou dcerou Marienkou. Také za její služby se sboru dobře vedlo, registrováno bylo přes 400 členů. Po farářce Molnárové, ale až v roce 1974, nastoupila službu vikářka Marie Linemannová, provdaná Matzenauerová. Bydlela v podnájmu také u sestry Váňové, v podkrovním pokojíku. Farní kancelář byla v přízemí téhož domku. Díky vikářce Matzenauerové se H. Počernice (konkrétně pronajaté podkroví, různé hospody, divadlo v přírodě) stávaly místem častých setkání lidí nezávislé inteligence a kultury (faráři, umělci, publicisté, kulturní činitelé - např. Václav Malý, S. Karásek, J. Ruml, V. Jirousová, Petruška Šustrová a mnoho dalších). Účastnili se i Plastic People of the Universe, protože Vráťa Brabenec bydlel v Počernicích, a pořádali zde občas koncerty. Vikářka Matzenauerová vnesla nové podněty a oživení také do bohoslužebné liturgie. Toto vše vzbudilo ovšem také nevoli komunistických úřadů a perzekuci. V roce 1977 vikářka Matzenauerová podepsala Chartu 77. V souvislosti s těmito událostmi byl také kurátor Jarmil Šlechta vyslýchán na VB, kde však popřel, že by vikářka Marie Matzenauerová v rámci své duchovní práce konala jakoukoliv politickou nebo protistátní činnost. Přesto byla M. Matzenauerová odsouzena (spolu s dalšími 15 faráři - signatáři Charty) oficiálními představiteli ČCE a pod nátlakem StB byla na podzim 1979 nucena opustit sbor a odejít do Merklína u Plzně. Na začátku sedmdesátých let se sbor dostával do stále obtížnější situace s udržením sborové místnosti v bývalé dílně. Ta náležela k obytnému domu, kde ovšem v přízemí sídlila pošta, která vyvíjela neustálý tlak na bratra Smlsala, aby jí dílnu uvolnil pro skladování balíků. V té době Synodní rada ČCE naléhavě potřebovala bytové prostory pro své zaměstnance. Jelikož měla k tomuto účelu k dispozici peníze, došlo v roce 1978 k dohodě se staršovstvem v Horním Počernicích o uskutečnění stavby na sborové parcele. Původní záměr postavit faru s modlitebnou byl stavebním úřadem zamítnut. Současně totiž probíhala stavba sborového domu Církve bratrské a komunistické úřady nechtěly další církevní stavbu v Počernicích dovolit. Navzdory těmto překážkám prosadil kurátor J. Šlechta s pomocí Synodní rady stavbu dvou bytových jednotek a archivu v suterénu. Ujal se zajištění celé stavby od zadání projektu přes získání stavitele a stavebních dělníků až po stavební a finanční dozor. Stavba byla na popud StB ze strany stavitele záměrně zdržována a prodražována (docházelo ke krádežím materiálu), takže kurátor Šlechta musel vyvinout značné úsilí, aby byla vůbec úspěšně dokončena. Dům pak skutečně sloužil jako bytovka a také "archiv" po určitou dobu jako sklad tajně dovezených biblí a jiné náboženské literatury, která byla odtud dále distribuována po celém Československu. Shromažďovací místnost tak zůstala nadále v dílně u Smlsalů ve dvoře za poštou. Téhož roku (1980) nastoupila do služby v H. Počernicích sestra farářka M. Nováková, jejíž manžel přijal práci na Synodní radě a dostali tak na nové faře byt. Vytrvali ve službě do roku 1987, kdy odešli do Nosislavi, a zasloužili se o přežití sboru, který byl mnohaletou perzekucí ze strany StB silně zdecimován. V krátkém mezidobí sbor administroval farář J.P. Štorek z Prahy 8 - Kobylis. Jeho působení vyvolalo ve sboru určité oživení a probudilo nový zájem o zvěstované evangelium. Poté byl staršovstvem povolán v roce 1988 vikář Martin Prudký, který zároveň nastoupil jako asistent na Bohoslovecké fakultě. V obtížném období posledních deseti let socialismu byl členům sboru oporou kurátor Mirko Matějček. Jeho upřímný zájem o lidi a jejich osudy spojený s laskavostí a tolerancí zůstal všem, kdo se s ním setkali, hluboko vryt do paměti. Na jeho bedrech ležela také hlavní tíha odpovědnosti za stavební úpravy fary na počátku devadesátých let.

LÉTA DEVADESÁTÁ A SOUČASNOST

Do Horních Počernic byl roku 1990 povolán farář Miloslav Plecháček, t.č. v Mladé Boleslavi. Sloužil zde až do svého penzionování v roce 2000. Jeho odpovědná služba, přátelský a naprosto civilní přístup k lidem přitáhl do sboru nové lidi, zvláště rodiny s dětmi, takže přes velký úbytek členů revizí kartotéky a stářím se sbor dále nezmenšuje. Snížil se věkový průměr pravidelných účastníků bohoslužeb a věřící si začali více uvědomovat, že společně tvoří rodinu. Na jeho místo nastoupil v polovině roku 2000 farář Mikuláš Vymětal, který svým širokým ekumenickým záběrem vnesl do života sboru mnohé nové podněty. Kurátorem sboru se stal bratr Lubomír Šlechta, syn bývalého kurátora J. Šlechty. V letech 2004 až 2006 působili ve sboru také Olga Mrázková a Miloš Rejchrt, několik měsíců administroval sbor Jaromír Strádal. V září 2006 nastoupil na místo faráře Petr Firbas, kurátorem sboru je od roku 2005 Martin Hrubeš. Ve sboru kazatelsky i jako presbyter aktivně vypomáhal prof. Jan Heller, jehož přítomnost i moudré slovo, hlavně koncem 80. a v první polovině 90. Let, výrazně přispěly k obnovení integrity sboru.

Do sboru ještě v době, kdy byl stanicí Libně, náležely desítky rodin, převážně z Počernic. Za vlády komunistů, zejména však až v letech 1970 - 1980 se mnoho z nich stáhlo do pasivity, nebo odpadly úplně, takže když se v roce 1990 opět řešila otázka shromažďovacích prostor (dědicové rodiny Smlsalů chtěli dílnu využít komerčně a sbor nebyl schopen platit tak vysoký nájem), mohla být modlitebna pro malý počet pravidelných účastníků bohoslužeb zřízena v suterénu na faře. Místnost označená ve stavebních plánech jako archiv nikdy svému oficiálnímu účelu plně nesloužila; skrytým záměrem jejího vybudování bylo využití k bohoslužbám. Účast na nedělních bohoslužbách se již před lety ustálila na počtu 25 - 30 lidí, což platí dosud, a tak bývalý "archiv" na faře - po nutné rekonstrukci - uspokojivě slouží již 10 let jako modlitebna.